HDTV

Recenze

Zprznili nám Indyho!
Na premiéru filmu Indiana Jones; království křišťálové lebky, jsem se po těch dvaceti letech od uvedení posledního dílu opravdu tešil. Lístky jsem měl koupené již nějaký ten pátek před oficiálním půlnočním uvedením filmu do našich kin. Byly dokonce slosovatelné, hlavní výhru představoval Indianův klobouk a bič. Na premiéru jsem se navlékl do hnědé kožené bundy, týden neholené strniště ukryl pod fedoru a u pasu se mi houpal deset stop dlouhý černý kalifornský had. Reklama již nějaký čas šířila o tomto čtvrtém dílu nebeské chvalozpěvy, jen mi tam nějak nehrála informace, že se na něm podílel i tvůrce prvního Spidermana. Říkal jsem si však, že Spielberg si to ohlídá, on je přece zárukou kvality. Hovno! Úvodní rokenrolová scéna mne hodila na začátek šedesátých let, film nabíral solidní tempo. Pak zazněla, nutno podotknout perfektní ruština a už se to vezlo. Vojenská US základna a přepadová scéna jak z filmu Skála. Les mrtvol hned na zčátku mne vskutku nepotěšil. Pak se na scéně objevil Indy. No zestárnul nám chlapec, jen co je pravda. Pivní cejcha a sražená ramena z něj rozhodně superhrdinu na první pohled dělat nemohla, ale opak se měl být ukázat pravdou. Na scéně se také hned objevil jakýsi naprosto neznámý čičmunda, který se pak divákům po celý zbytek filmu snažil vsugerovat, že s ním má Indy co do činění už minimálně od jedničky. Marně. Jeho schizofrenní role, kdy je tu na straně Harrisona, tu na straně Rusáků, působila nanejvíš účelově a spěla k jedinému, dávno předvídatelnému konci v jámě pekel. Nebyl by to snad ani americký film, kdyby se v něm neobjevila nějaká krasavice. V tomto případě se však jedná o ruskou mrchu s šavlí u boku, vystřiženou jak s Jamese Bonda. A už tu máme důvěrně známý sklad, kde svého času skončila archa úmluvy a mimozemšťana s “magnetickým fluidem”. Den nezávislosti započal. Indy se vymaňuje z ruského zajetí tím, že omylem jednomu blbečkovi prostřelí palec u nohy a prchá na jekési raketě z verneovek do městečka, které je připraveno k demolici pokusnou atomovou bombou! Jaderný výbuch přečkává v lednici, ve které odjede na tlakové vlně do bezpečí. Větší kravinu jsem snad v životě neviděl! Záběr postavy s bičem pod atomovým hřibem je sice impozantní, zvláště na velkém plátně, ale čeho je moc, toho je příliš. Jako groteska pak působí, když Indiho zbavují radioaktivity stoletými smetáky v jakési odvšivovací stanici. Indy je nakonec znechucen Amerikou (tomu se nedivím), pomýšlí na emigraci, ale osud od něj chce zas něco jiného. Setkává se s mladým hejskem, ze kterého se nakonec vyklube jeho syn Henry III. Že by nahrávka na nového Indianu pro další filmové pokračování? No, jestli by mělo být stejně slabé jako je toto, tak snad raději NE! Šmudla má u sebe papírek s klikyháky, z něhož Indiana vyčte část tajemství o křišťálových lebkách. Oba se pak vydají hledat kamaráda Oxe, který tuhle šifru spáchal a nakonec se z toho dočista zblíznil. Čili další picmoch na scéně. Každá pohádka by sice měla mít svého kašpárka, ale když se v ní množí rychleji než trpaslíci, je to spíše na škodu věci. Pátrání po šílenci přivede taťku se synkem na krchov někde v Latinské Americe, kde se pohybují jakési zombie, ohánějící se foukačkami s jedovými šípy. Způsob jejich likvidace se nese v kalsických intencích minulých dílů, alespoň něco. Tajné chodby, nástrahy, propadla a nakonec místnost s mrtvými zakuklenci a konečně křišťálová lebka, která se od té co známe z reálné historie notně liší. Hned je vidět, že jde o ufouna. Pak opět klasické zajetí hlavních hrdinů a přesun celého štábu do amazonského pralesa. Zde se Indy setká s Mary, s kterou měl co do činění již v Arše (také nám holka pěkně prošedivěla a nakynula) a přirozeně se dozví, že nedostudovaný Šmudla je jeho synátor. Ruská agentka se ho pak pokouší zhypnotizovat křišťálovou lebkou, zatímco kolem ohně bezdůvodně křepčí šílený Ox (nebo Ook?). Kdo by ale vyžadoval nějaké důvody po idiotovi, že? Pokus o útěk, zapadnutí do pseudotekutých písků, shánění lana v momentu, kdy má Indy bič u pasu a konečné vytažení z průšvihu za pomoci narychlo splašeného hada, kterých se hlavní hrdina odnepaměti štítí. Celá tahle scéna mi přišla silně bezúčelně účelová. Další útěk, tentokráte z náklaďáku, žonglování s křišťálovou lebkou nad propastí, počítačová šavlovačka Šmudlíka s Rusandou a světe drž se, proměna Šmudly v Tarzana pána opic! Nablblá, nicméně velice úspěšná scéna s lidožravými brouky, kterou jsme si mohli několikrát užít v Můmii, se v Indym 4 mění na lidožravé mravence. A pak už je tu podobně praštěná sekvence, jako s tou atomovkou, totiž trojitý pád s autem z ohromných amazonských vodopádů. Nikomu se přirozeně nic nestane, všichni mají zřejmě těla z gumy. Tady jsme si říkali, jestli by páni protagonisté nechtěli udělat Indyho 5 formou animáků. A už jsou tu další chodby, tentokráte za vodopádem, další honička, tentokrát s hybernovanými indiány, máyská pyramida, která se stisknutím tlačítka mění, jako v Pátém elementu, v kosmickou loď a konečně místnost s ufouny. Pravda, domyslet si ke křišťálové lebce, celou křišťálovou kostru a hned ve třinácti exemplářách, které ještě k tomu sedí na trůnech je, mírně řečeno, velice neotřelé téma a hodnotím to jako jednu z mála věcí, které se ve filmu povedly. Také už bylo na čase! Další děj však opět zklouzává do průměru. Ufonská kouzla, hroutící se stavba, otevření brány do jiného prostoru, vytřeštěná a posléze zpopelněná Rusanda, procitnutí magora, potrestání hamouna a nakonec, jako v té pohádce, svatba Robina Hooda s Marianou. A žili spolu spokojeně až do smrti.

Petr Kalač