Princip fungování klasické obrazovky – katodová paprsková trubice (Cathode Ray Tube – CRT) byla objevena už roku 1897. V roce 1938 byla patentována první televizní obrazovka. Obraz se vytváří pomocí svazku 3 elektronových paprsků, které záží skrze vzduchoprázdnou skleněnou baňku a dopadají na přední část, kterou tvoří stínítko potažené luminiscenční látkou (luminoforem). Elektrony z elektronového paprsku jsou v horizontálním i vertikálním směru vychylovány elektromagnetickým polem vychylovacích cívek. Pro CRT obrazovky se nejčastěji využívá zobrazovacích standardů PAL, SECAM a NTSC.

Mezi nevýhody CRT patří zejména velké rozměry obrazovky, blikání obrazu, nízká kvalita obrazu (480i), vysoká spotřeba elektřiny. CRT obrazovky jsou schopné zvládat pouze SDTV a jsou dnes již na ústupu.